Na 31.7. sem nás přihlásila na neoficiální závody -> haha to sem si zas naběhla :DTeď vám povím náš příběh, poslouchejte pozorně :D

No nic, ráno v půl osmý sme vyrazili v sestavě Já + Amy, Anet + její Amy s jejími rodiči autem směr Louny. Dojeli sme přesně včas a jelikož sme byli mezi prvními, tak si holky ještě mohly zaběhat na volno. Na prezenci sem nás s vyšším sebevědomím díky našim minulým závodům a  dobrým pocitem, že Amynka tunely miluje, ještě zapsala do tunelového běhu. No pak sme tam asi hoďku seděli a sledovali jak staví parkur. Psi byli naprosto v pohodě, tím pádem my taky. Všechno bylo ideální do té doby, než pořadatelé začli zkoušet jestli funguje mikrofon a reproduktory...

No zkuste hádat, moje statečná psí hrdinka se z toho naprost zesypala a yla naprosto mimo, absolutně nereagovala a nechtěla ani pamlsky ani hračky, no prostě to bylo úplně v háji :D Lehce znervozněna touto skutečností sem se s Amy odebrala ke startu (vedle kterýho byly samozřejmě ty prokletý reproduktory :D). No řeknu vám, Anynce se tam moc sedět nechtělo...

Nicméně, odstartovali sme... Skočka,tunel, tunel (směr od startu) pohoda....pak nastala část obrácení směru opět ke startu, ale to už na Amy bylo moc a tak se rozhodla že se odebere na druhou stranu louky, rozhodčí byli milosrdní a tak nám opuštění parkuru brali jen jako chybu a my sme po tříminutovém volání a chytání mohli pokračovat, jenže kdyby věděli co bude následovat, asi by nám to nedovolili :D

Amy se teda vrátila zpátky a neochotně vešla (opravdu vešla, nevběhla :D) do tunelu, kterým sme měli pokračovat. Já radostně už doběhla k druhému konci tunelu a čekala na ni připravena dát jí další pokyny... Jenže ejhle pes pořád nikde... Tak se kouknu do tunelu a tam na mě těsně před výlezem koukaj dvě vyplašený očka. Tak jsem jí začla volat a povzbuzovat ,, Amy, Amynko, Ejmátko, pojď honem poběž, No taak Amy...!" a najednou sem ztichla.... No co myslíte že Amynka udělala, no do tunelu se samozřejmě strachy počůrala... :D

No tak nakonec sem jí odtamtaď nějak vydolovala a pak sem do tunelu musela lízt já abych ho vytřela. No uznejte kolika lidem se tohle stane?! :D Až po kořínky vlasů zrudlá sem pak máčela hadr zatímco Amyna kolem mě v rozverné náladě (ano, hned co "doběhla" se toho přestala bát :/ ) kolem mě hopsala. No řeknu vám měla sem chuť jí zakroutit krkem :D --> DISC.

Ale vynahradila mi to v tunelovym běhu, kde byl počet účastníků 25 a ona běžela krásně, rychle a bez chyb takže sme získali 1. místo, medaili, cenu a zážitek :) - viz níže

Možná o trochu lepší kvalita videa TADY 

No takže tohle byl náš zajímavý, úspěšný i neúspěšný, poslední červencový den. Anet s Amy v tunelovém běhu získaly 4.místo!

Jsem ráda, že sme tam byli, nějak ty zkušenosti přece získat musíme! :)